Bodrik byl náš první pes. Byl to německý boxer, k nám domů přišel, když mi byly čtyři roky.
Jeho jméno je maďarské, spoustu lidí nám nikdy přesně nerozumělo, jak se vlastně jmenuje. Bodrik nám dělal společnost krásných 12 let,
snažil se vždy vyhovět. Miloval procházky do přírody a slíbené rohlíky za čekání u obchodu.
V roce 1999, den před mými desátými narozeninami, se u nás v Bludovicích konala "výstava". Pořádala ji sousedka, která se zde stará o
jakýsi chod obce. Byla to výstava pro voříšky, a měla kategorie voříšek, vořech a vořešisko. Náš Bodri byl zařazen do kategorie vořešisko, kde také vyhrál.
Měla jsem z toho tenkát obrovkou radost, dostali jsme psí pochoutky a
diplom, který mám pořád vystavený.
Jsme mu všichni moc vděčni za chvíle, které s námi strávil.
Nejednou nám udělal radost, měli jsme-li těžké chviíle, vždy pomohl chápavým a věrným pohledem, přitulením se, měli jsme-li radost a byli šťastní, běhal s námi a hrál si.
V zimě nám tahal sáňky, hráli jsme s ním koulovačky a stavěli iglů.Byl to zkrátka skvělý rodinný pes.
Bohužel je však psí život kratší než lidský, i když měří-li se život na skutky a ne roky, je vetšina psů mnohem starší než lidé. Pes je nejlepší přítel člověka a on jím skutečně byl.
Když stárnul a měl těžké chvíle, neopustili jsme ho. Drželi jsme ho v náručí a s láskou o něj pečovali, vždyť i nás to čeká a je to součást života.
Stále mu děkujeme za chvíle, které nám věnoval, nikdy na Tebe Bodriku nezapomeneme.
Ať najdeš v psím nebi lásku a spokojený život. Tvá rodina.
Fotogalerie
